Původně jsem měl pro dubnovou Kobru připravený úvodník o porotcování literárních soutěží, ale v pondělí 31.března 2003 jsem v televizi na ČT 2 viděl besedu se známou českou spisovatelkou (říkejme jí třeba A.B.).
     Ve studiu byl i student filosofické fakulty a jeden čelní představitel parlamentní politické strany. Tématem byla, jako v těchto dnech nejčastěji, válka v Iráku. KOBRA je nepolitický občasník (nechci vyvolávat politické diskuse mezi členy LISu), ale neodpustím si ... zatímco student poukazoval na demonstrace a protesty proti válce prakticky na celém světě, ona spisovatelka, mimochodem členka PEN KLUBU, se vyslovovala jednoznačně pro válku. Byl jsem šokován (bohužel její výroky nebyly předaprílové vtipy), když mluvila (omlouvám se, ale nebudu citovat přesně) o třech tisícovkách nevinných z 11.září a pár mrtvých civilistek v Iráku jako dani za svobodu. Stejně je to pro Iráčany „vzrůšo“, když se ze svých krámků dívají na divadlo, jak spojenci přesně bombardují pouze vojenské cíle a nasazují své životy, aby náhodou nezasáhli nějaký civilní objekt.
     Bylo to smutné poslouchat spisovatelku, která promlouvá k národu jako jeho svědomí v době, kdy podle průzkumů veřejného mínění je většina obyvatelstva České republiky proti této válce. Nevím, jaká stanoviska zastává PEN KLUB (stejná jako paní spisovatelka nebo to byl pouze její soukromý názor?), ale šel jsem do knihovny a sáhnul jsem po dílech Karla Čapka ze 30. let dnes již minulého století. A sám pro sebe jsem si pokládal otázku, co tomu všemu říká klasik, jestli se na nás a paní spisovatelku dívá z toho pomyslného spisovatelského nebe?
     Kdybych mohl, poradil bych paní spisovatelce, aby se vrátila k Čapkovi a některým dalším klasikům české literatury. Já sám, když vidím v televizi dopadat bomby kdekoliv na světě, mám sevřené hrdlo a sám pro sebe si opakuji verše Jiřího Žáčka z jeho Ptákovin:

     Takhle to nějak vypadalo v pátek 21. března v sále jičínské knihovny při veřejném čtení našeho literárního spolku. Jako by tam taková cedule na dveřích opravdu visela. Ale neklesejme na mysli a vyvoďme z toho myšlenku, že takový večer mezi sebou je vlastně oficiálně pojatý „stmeláč“ a kdyby tam bylo učinkujících ještě o něco více a každý měl 3 – 5 minut a sedělo se při tom u stolů i četlo něco z toho, co se napsalo za poslední dobu (třeba 3 měsíce) a nebo co se napsalo k tématu předem danému, přičemž by se už počítalo s tím, že posluchači nejspíš nepřijdou (a kdyby přišli, tak jen dobře, stejně jich závratně nebude) a zato se opět přizvala hudba, která dostává ocenění potleskem čtoucích autorů (čili vystupuje na veřejnosti) – mohly by to být docela pěkné kulturní večery a postupně by začala litovat ta veřejnost, která tam nepřišla. Přitom bychom u stolů jedli, pili a se usmívali. Jeden na všechny a všichni na jednoho. Ponechme si tento pro někoho nesmysl protéci hlavou. Už tak tam často necháváme proudit i jiné hlouposti a blbiny!

     Přiznám se bez mučení, že jsem příznivcem sci-fi literatury, i když spíše takové ty, říkám tomu „reálné sci-fi“, tj. postavy jednají zcela běžně a jen se reálu vymykají jednou výjimkou, vlastností, zkrátka nemám rád takové ty roboty a „přesuňte z pásma B4 do G17 a zvyšte obrátky z maxima na minimum“.
     Proto jsem rád sáhl po knížce otce české sci-fi Josefa Nesvadby, knížce, která představuje Nesvadbovu zcela novou tvorbu po delší odmlce. Už sám název Peklo Beneš předurčuje, že se jedná o politické sci-fi z období prezidentování Eduarda Beneše. Nesvadba si ve svém novém příběhu hraje, modeluje situaci, co by se stalo, kdyby nedošlo k Mnichovu 38, z Československa se stala neutrální země, atp. V příběhu vystupuje řada známých osobností (např. Miroslav Moravec, Emanuel Moravec,...), ale i zcela historicky neznámí lidé.
     Děj má zcela jistě napětí, ale ... četl jsem od Nesvadby lepší knížky. To je pouze můj názor jako čtenáře, jinak musím uznat, že Nesvadba splétá děj zajímavě a to je asi chyba moje, někdy jsem i ztrácel nit příběhu. Mám i za to, že řadě mladých čtenářů některá jména z české historie moc neřeknou, takže nepochopí onu pointu minipříběhů.
     Knihu jsem přečetl rychle, téměř na jeden zátah, ale přiznám se, že se k ní asi nebudu vracet, zatímco jiné Nesvadbovy příběhy rád otevřu. I přesto patří Josef Nesvadba spolu s Ondřejem Neffem k žijícím klasikům české sci-fi.

     Pořadatelé festivalu Parcon 2003 vyhlašují literární soutěž Literární Vysočina 2003, do které můžete posílat své příspěvky do konce dubna. Soutěž je tematicky neomezena. Poetici mohou zaslat až 5 normostran, pro prozaiky je určen rozsah do 10 stran. Příspěvky ve formátech .rtf nebo .doc doplněné osobními údaji včetně kontaktu mohou autoři posílat e-mailem na info@avalcon.cz nebo klasickou poštou (ideálně na disketě) na adresu Městský úřad, odbor školství a kultury, 583 01 Chotěboř. Podrobné informace najdete na www.festivalfantazie.cz. Obálku označte v levém rohu nahoře slovem „SOUTĚŽ“. Vyhlášení výsledků proběhne v době konání Festivalu fantazie Parcon 2OO3 (2.7 - 6.7) Texty, které nepropadnou sítem, naleznete na stránkách Avalon klubu, na CD-ROMu vydaném u příležitosti festivalu v klubovém čtvrtletníku „Zbraně Avalonu“ , případně na stránkách jeho literární přílohy „Dílna Vysočiny“. Dle kvality příspěvků a případné pomoci dalších příznivců literatury zváží vyhlašovatelé možnost vydání almanachu z nejúspěšnějších textů.

- O vystoupení LISu v Turnově 20.února 2003 byly otišteny v Pojizerských listech dva články, a to Sejdou se k výměně názorů (autor ja/q, 12.února) a Knihovna patřila literátům (Talli, 26.února).

- Nové Noviny přinesly k vystoupení v Turnově 20.února 2003 fotografii Martina Žantovského z akce ( na snímku Prochor a Eberlová) a krátký text Václava France LIS v Turnově.

- O čtení v Městské knihovně v Jičíně v pátek 21.března 2003 vyšly v Nových Novinách dva články Václava France, a to 14.března Autorské čtení v knihovně a 28.března Jaro se odělo do poezie ...

- Václav Franc vystoupil v úterý 1.dubna 2003 v II.Základní škole, Husitské ulici v Nové Pace před žáky šestých tříd, aby jim vyprávěl o vědecko fantastické literatuře a přednesl tři svoje povídky.

- V sobotu 5.dubna v Novinách Jičínska bude uveřejněna I. část seriálu - Zpověď ženy středního věku autorky Jarmily Novotné. Vydáno má být postupně 8 dílů a minimálně dalších 8 mám již autorka připraveno k uveřejnění..

- V sobotu 5.dubna byl v Úlibicích vyhlášen 2.ročník literární soutěže Řehečská slepice. Náš spolek byl úspěšný, 3.cenu v katerorii prací o Řehči získala Dana Beranová a další dvě čestná uznání získala Monika Eberlová a Zlata Zákoutská.

- V knize Čeští lékaři spisovatelé (vydalo nakladatelství EPAVA) věnuje autor Dr.Svatopluk Káš na str.147 odstavec Václavu Francovi (zařadil jej do kapitoly Medicínský humor).

- Josef Jindra uveřejnil svoji poezii v Životě Budovcovy župy (č.3/2003, báseň Sto barev Jara) a Od Ještědu k Troskám (č.1/2 – 2003, báseň Sonet o návratu do trní).

- Ve středu 9.dubna vystoupili Martin Žantovský a Václav Franc v novopacké knihovně s pořadem Řehečská slepice opět kdáká, což je komponovaný program ze dvou ročníku literární soutěže Řehečská slepice. V programu vystoupila se svým příspěvkem jako host i Zlata Zákoutská.

     Apropo, myslím, že by nebylo špatné zavést do Kobry rubriku týkající se filosofie. Něco na začátek bych snad i měla, co by mohlo býti trochu provokativní a rozproudit diskusi názorů. Téma je pohled na současné celosvětové dění a jeho propojení s historií. Myslím si, že by bylo dobré (nevím jak to přesně vyjádřit) pozvednout LIS někam trochu jinam. Abychom se zabývali také něčím, co nás někam může posunout a zároveň možná podpořit inspiraci a tvůrčího ducha. Mám pocit, že se stále držíme v jedné rovině, ze které nemůžeme najít východ. Třeba, co mě teď právě napadlo, když ti tohle píšu. Jsme-li literární spolek, pak bychom měli vědět mnohé o současných spisovatelích, kromě psaní bychom o nich měli diskutovat i o současném stavu naší i světové literatury (tento názor tu již byl tuším od Petra) a měli bychom se snažit být její aktivní částicí. Snahu vidím ve vašem čtení ve školách, ale i třeba v tom, uskutečňovat večery o literatuře. Něco jako všem otevřené diskusní posezení. Nevadí, že by na ně ze začátku chodily jen členové LISu, ale třeba přitáhneme i mladé myslící talenty. Taky si myslím, že by Kobra neměla být jen interní záležitostí LISu, mohla by se objevit na středních školách nebo jako příloha třeba Nových Novin nebo by nějaké články z ní mohli pravidelně vycházet v Nových Novinách jako literární okénko, případně by se mohli noviny uvolit k zveřejňování našich prací. Stačí malý sloupek poezie či prózy na pokračování. Tím by se možná zvýšil počet přispívatelů Kobry z jednoho na dva, i to je úspěch. No, koukám, že jsem Ti toho už napsala dosti, stejně z toho asi moc nepoužiješ, protože to budeš mít za utopii.
     No, je to jen můj subjektivní pohled na LIS a Kobru zapříčiněný zřejmě tím, že prožívám jakési tvůrčí období a nestíhám psát vše, co v sobě nosím za nápady, příběhy, situace, atd.

     Počátkem dubna vyšlo druhé číslo ČAJe – Časopisu regionálních autorů, tentokrát se v něm představuje čtveřice autorů, z toho jsou tři autorky z LISu (Monika Eberlová, Zlata Zákoutská a Renáta Šťastná – stále spolupracuje, i když do má do Jičína trochu dál) a jako host je uveden autor z Kutné Hory Daniel Keller. Autory od jinud bych chtěl uvádět především proto, abychom neztratili přehled o tom, co se děje jinde, jak píší ostatní autoři.
     V dubnové Kobře jako malou upoutávku nabízím ukázku z dílka Renáty Šťastné Olivie. A přeji vám příjemné počtení v ČAJi při kávě či čaji!

     „Co si o mně myslíš?“ Olivií lomcuje vztek.
     „Nerozumím, jak to myslíš.“
     „Obecně, celkově.“ Ale moc dobře víš, jak to myslím...
     „Nemyslel bych si, že mi nebudeš chtít ukázat syna.“
     „Ale já ti ho chci ukázat, ale nejde to u nás doma. Naši nechtěj, abys sem jezdil.“
     „Tak nevím, jestli mám dítě s tebou, nebo s vašima. Asi s vašima. Sorry, ale není ti deset, abys je pořád takhle poslouchala...“
     „Kdybych je poslouchala tak, jak říkáš, tak ... ještě jsi mi neodpověděl na otázku.“
     „Ty tvoje otázky ...“
     „Zajímá mě to.“
     „Proč?“
     „Jak proč, prostě zajímá.“
     „Mýmu synovi je měsíc, a já ho ještě neviděl ...“
     „Koukej, nakonec sám jsi od něj odešel...“
     „Proč my se nemůžeme normálně bavit?“
     „Jak se chceš bavit? Když jsem se chtěla bavit, tak jsi odešel. Prostě jsi mě měl pro zpestření a...“ Cítila, že to tak nebylo, ne jen proto, že ji o tom nesčíselněkrát ujišťoval, ale prostě to cítila, že ta slova, co jí dával, byla úplně jiná, než jaká kdy od jiných mužů slýchala. To je ono, říkala si mockrát, vždycky, když se ráno probudila vedle Igora. To je ono, říkala si pokaždé, když vyřešili nějaký problém. To je ono ... Mockrát, často, na celej život ...

     „Jak zpestření? Myslíš si, že bych se k tobě stěhoval kvůli tomu, abych si zašoustal? Mezi náma, jestli si myslíš, že jsi nějaká super milenka, tak to se pleteš. Že ti to chybí?“
     „Nezlob se, ale jdu spát, na takovouhle debatu nemám náladu.“ „To jsi celá ty, jak se bavím o sexu, jdeš spát.“
     „Tak za prvý: Spánek je teď to jediný, co opravdu vyhledávám. Za druhý: Nebudu se s tebou bavit o tomhle, protože to nemá význam.“
     „Utíkáš od tématu.“
     „Já vím, že sex se mnou asi nebyl zrovna to, co by sis představoval ...“ Najednou byla v představách o rok zpátky, na rozvrzané posteli. Jen oni dva a spousta něžností, milých slov a všude rudé růže. Její zamilované růže a on byl schopen vykouzlit je kdykoli a kdekoli. Na cenu nekoukal. Pro něj mělo největší cenu, když ona z nich byla šťastná, a ty její oči... Často to říkával, jak krásné jsou její oči, když se smějou...
     „Náhodou ti něco řeknu, mně se sex s tebou líbil. Líbila se mi ta tvoje cudnost. A jestli ti někdo říká, že jsi mizerná milenka, dej mu můj telefon a já mu vysvětlím, že on je ten, kdo to dělá blbě.“
     „To je pocta.“
     „Jsi skvělá milenka, jen trochu uzavřená.“
     „Nech toho, jdu spát. Péťa usnul, tak mám tak dvě hodinky ...“ Byla opravdu unavená takovou debatou.

Výsledky II. ročníku literární soutěže Řehečská slepice (2003)

I. kategorie (práce týkající se Řehče):

1. cena neudělena



2. cena neudělena



3. Dana BERANOVÁ (Řeheč) - Krabička šťastný návrat domů

Čestná uznání

• Monika EBERLOVÁ (Jičín) - Řehečské řečnění
• Libuše MATYSÍKOVÁ (Vrchoslavice) - Dvorek v Řehči a jiné básně

II. kategorie (Život kolem nás a my):

1. Petr STEINER (Ostrava) - Rodinný přítel



2. Zora ŠIMŮNKOVÁ (Praha) - Velikonoční zajíček a jiné básně



3. Tereza KALINAYOVÁ (Strakonice) - Letní škola života

Čestná uznání

• Milan CILER (Turnov) - Naše matky
• Michal ČAGÁNEK (Nezdenice) - Pohádka o sexu
• Jeanne HORNOVÁ (Orlová - Poruba) - Ešus rallye
• Jindra LÍROVÁ (Mělník) - Pohodová a jiné básně
• Jiří ŠANDERA (Milonice) - Bambalanda a Štruntalanda
• Zlata ZÁKOUTSKÁ (Nová Paka) - Pomsta a jiné povídky

Cena řehečského čtenáře:

• Jeanne HORNOVÁ (Orlová - Poruba) - Ešus rallye

Seifertovy Kralupy 2003

Město Kralupy nad Vltavou spolu s dalšími pořadateli vyhlašuje na památku národního umělce - básníka Jaroslava Seiferta, 8. ročník festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy. Literární soutěž je určena všem občanům ČR bez omezení věku, probíhá ve dvou věkových kategoriích: 14 až 18 let a nad 18 let (dovršených do 30.6. soutěžního roku). Do soutěže lze přihlásit jednotlivé básně i cykly, podmínkou je zaslat max. 200 původních, dosud nepublikovaných česky psaných veršů na stroji nebo počítači ve čtyřech exemplářích, jedna z básní musí mít formu sonetu. Soutěž je anonymní. Práce nesmějí být podepsané ani jinak označené, do zalepené obálky vložte čtvrtou kopii, připojte jméno a příjmení, datum a místo narození, adresu bydliště, školu či zaměstnavatele. Vítězné práce budou odměněny finančně. Uzávěrka je 20.května 2003. Adresa: Městský úřad Kralupy nad Vltavou, Seifertovy Kralupy, k rukám M. Náhlovské, Na Cukrovaru 1087, 278 0l Kralupy nad Vltavou, tel.: 315 739 803. Vyhlášení výsledků proběhne v září v rámci festivalu Seifertovy Kralupy. Z nejlepších prací bude vydán sborník.

Všude dobře, tak co doma?

Klub přátel Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic spolu s Obecním úřadem v Bezdružicích a pod záštitou českého centra mezinárodního PEN klubu vyhlašuje III. ročník literární soutěže k poctě spisovatele, cestovatele a hudebníka Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic Všude dobře, tak co doma? aneb Z Čech až na konec světa. Soutěž je vypsána ve třech věkových kategoriích: první pro žáky druhého stupně základních škol, druhá pro studenty a třetí volná kategorie pro ostatní dospělé autory bez omezení věku. Lze zaslat prózu v rozsahu max. 5 stran normovaného strojopisu A4 (tj. 30 řádků po 60 úhozech vč. mezer, horní okraj 25 mm, dolní okraj 15 mm, levý okraj 35 mm, pravý okraj 10 mm) a poezii v rozsahu max. 3 strany normovaného strojopisu A4, každou práci v pěti vyhotoveních. Soutěž je anonymní. Na volný list papíru uveďte jméno a příjmení , datum narození, adresu bydliště, telefon, e-mail, školu či profesi, kterou vykonáváte. Práce bude hodnotit porota složená z renomovaných spisovatelů. Uzávěrka je 30. května 2003. Adresa: Klub přátel Kryštofa Haranta, Polžice 16, 349 52 Konstantinovy Lázně, e-mail: krystofharant@atlas.cz. Vyhodnocení soutěže proběhne v červnu 2003, III. ročník festivalu Pocta Kryštofu Harantovi se uskuteční 13. září 2003. Na stejné téma jako literární soutěž pořadatelé nově vyhlašují soutěž ve fotografii. Také fotografie posílejte na výše uvedenou adresu. Bližší informace na tel.: 374 629 396, 374 629 363 (Helena Nevařilová).

O nejlepší fantasy 2003

Klub Julese Vernea Praha a klub 451o F Košice vyhlašují XV. ročník soutěže O nejlepší fantasy. Zaslané příspěvky libovolného rozsahu musí být fantasy, tedy ne pohádky, sci-fi ani mystické horory o stěhování duší. Práce musí být původní, dosud nepublikované a nepřihlášené do jiné soutěže, psané na stroji nebo počítači, ve dvou vyhotoveních. Uzávěrka je 30. dubna 2003. Adresa: Egon Čierny, Matěchova 14, 140 00 Praha 4. Výsledky budou oznámeny na Parconu 2003. Vítěz bude vybrán z nominovaného užšího kruhu rytířů Řádu fantasy, obdrží titul Nositel meče a také skutečný meč. Pořadatelé si vyhrazují právo na jedno zveřejnění vybraných textů v klubových publikacích.

Příbram Hanuše Jelínka 2003

Knihovna Jana Drdy v Příbrami vyhlašuje VII. ročník literární soutěže Příbram Hanuše Jelínka. Soutěž probíhá ve třech věkových kategoriích: 12 až 15 let, 16 až 19 let a 20 až 23 let. A ve dvou žánrových kategoriích: poezie (max. 4 básně) a próza (max. 5 stran strojopisu formátu A4). Uzávěrka je 30.dubna 2003. Původní, dosud nepublikované práce, psané na stroji nebo počítači posílejte na adresu: Knihovna J. Drdy, L. Mlčochová, nám. T. G. Masaryka 156, 261 01 Příbram I; http://www.kjd.pb.cz. Na každý text uveďte jméno, adresu bydliště a datum narození autora. Porota bude složena z místních spisovatelů, publicistů a knihovníků. Vyhlášení výsledků proběhne na podzim, nejúspěšnější díla budou otištěna ve sborníku.

(další soutěže na stránkách www.sweb.cz/martina.bittnerova/, odtud jsem čerpal informace do dnešní KOBRY)

Přišla pozvánka na členskou schůzi pobočky Obce spisovatelů v Pardubicích. Schůze se uskuteční v sobotu 26. dubna 2003 od 14,00 hodin v klubovně Krajské knihovny v Pardubicích (Sukova třída 1260, tel. 466500755). Pozvánka obsahuje zdůraznění toho, že účast je důležitá. Proto prosím, aby někdo ze spolku jel. Pozvánka je v knihovně.

„Ňák se potřebuju podělit o dobrej dojem z Řehče. Dík. Ještě mám dobrej dojem z LISu. Zejména , jak se dříve neznámí lidé bezvadně vypracovali a jak tam nejsou outsajdři a každej má svoje místo a každej je užitečnej. Každej jinej a svéráznej. Příkladem budiž třeba Eva, ona to tam ostatně řekla, že před rokem ... Tak ještě jednou dík.

     Co o zrodu našeho „kroužku“ napsala Vlaďka Matějková do tehdejšího Předvoje 25.května 1990:

POKUŠITELŮM LITERÁRNÍ MÚZY
     Jsou lidé, kterým jakoby život zapálil šůsek literárního saka: svěřují papíru veletok svých myšlenek, svých poetických vidění. Někdy je to jako ďábelské našeptávání, jindy odběhnutí od nepříjemností vezdejšího světa, cloumající city či emoce. Jak u koho.
     Jsou mezi nimi ti, které náhle rozčílí přejedený šuplík a začnou se pídit po kvalitách svého psavého ducha. Srdnatější buší na brány redakcí, kde v zásuvkách stolů mnohdy již vyčichají výtvory jejich kolegů. V lepším případě po několika měsících konečně žehlí očima neslané vyjádření s úvodní zaklínací formulí: „Se zájmem jsme si přečetli ....“ Adresát není ani dostatečně slovně ztlučen, ani ujištěn o svém talentu. Spokojený je málokdo.
     Donedávna se i v našem okrese jistě plnil nejeden šuplík, který snesl všechno. Teď se zdá, že se literárním amatérským nebem zablýsklo na lepší časy. Blesk vyslala okresní jičínská knihovna za těmi, o nichž se šuškalo, že často žhaví hrot své tužky. Pokud přijali pozvání, pak je 24.dubna 1990 mezi řadami knížek přivítal úsměv paní Jany Benešové, který znamenal pochopení, ale, jak se dalo slyšet, i obdiv. Odsud vede rovnítko ke snaze pomoci jim k odborné kritice, aby se tváří v tvář mohli poprat se svými literárními nedostatky. Aby se poučili, případně se uraženě vrátili ke svému šuplíku.
     Čistě mezi námi, nepatříte také náhodou k té sortě lidí, kterou svrbí ruka při pohledu na čistý list papíru? Neváhejte dlouho a ozvěte se v okresní knihovně u paní Benešové.
     Budete vítáni ve zbrusu novém literárním klubu!