DUBEN 2004 *** ROČNÍK V.*** ČÍSLO 4

František Kožík

bouřlivých vod

kde sám jen

Poslední Kobra spravila mi náladu, i když nebyla špatná (nálada), Hanička udělala puding s piškoty silně pokapanými rumem. Čokoládovej. Důvod tohoto zcela výjimečného stavu, byl v tom, že Kobra je přesně to, co noviny mají být. Provokuje a vzbuzuje touhu psát. Však se v dalších řádcích někteří autoři najdou:

Máš štěstí že seš novinář a ty jsou prej chráněný. A taky tě trochu chrání mládí. Neboť vy mladí jste ještě hloupí, jak říkáme my staří. Až zmoudříš, zvíš, že mezi starobními důchodci je nejvíc pedofilů a že u některých ta jejich vášeň vede až k ublížení na zdraví. Pedofilové, pardon, starobní důchodci jsou tak zvrhlí, že i píšou. Brrr. Jestli si někdo myslí, že starobní důchodec má víc času, tak tuze se mýlí. Jen sledování malých holčiček (i větších) zabere tolik času, že už skoro ani není možnost o tom psát.

Stala se Kobra i jakýmsi deníčkem, zpovědníčkem a je to dobře, svědčí to o důvěru v ní. Té důvěry vážím si i jako čtenář. Najednou vzpomínám si na Vaculíka Ludvíka jak razí v psaní onen trend sdělit čtenářovi i své nejintimnější pocity (i skutky). Ale k obsahu: Pocit únavy u mladého člověka. Syndrom dnešní doby. Tak si toho tolik neber, vole. Chce se říct. Souhlasím, že to nejde. Jedem v tom vlaku a pádlo nedaří se komusi předat.

O tom, jak ti mladí ... To je realita. My jsme byli lepší, zodpovědnější, sečtělejší … Blbost. Byli jsme jiní. Úměrně “technologickému pokroku” dané doby. Souhlasím, že průzkum odhalil by katastrofální neznalost žáků i studentů o nedávné historii, o událostech, které jsou nám svaté. Oni to nepotřebujou. Oni žijí něčím jiným. Hudrání pomůže nám toliko k tomu, že si dokážeme (sami pro sebe) jak my jsme dobří. Leč – věci to nepomůže. Takže?

Nepomůže ani obrozenecké osvětářství. Na to jsou hákliví. Jako neodstraní zločinnost ve škole montování protizbraňových rámů do škol a policejní kontroly. Vhodnou formou nabídnout alternativu k Bleskům a Milágrosám (hrdinka seriálu na Primě, nebo Nově?). Oni si svou cestu k moudru musejí najít sami. My je můžeme, jen velmi taktně směrovat. Upozornit, že ta druhá cesta je, ale nedláždit ji moc. Křoví trochu na začátku vysekat, by cesta byla vidět a lákala.

Vůbec nejúžasnější je, podaří-li se “týnejgry” do věci zatáhnout. Když oni sami bádají a pak o výsledku vykoumaného promluví, aniž bychom jim do toho kecali. Projekty o Valdštejnově době, projekt zmizelí sousedé, cestička do školy jsou důkazem, že to jde. Slyšel jsem gymnazisty, jak prováděli v historických stavbách. Viděl jsem je v koleji hrát divadlo, které si sami napsali. Slyšel výklad deváťáků pro své spolužáky na výstavě o Židech. Oni dík tomu tu událost, tu dobu úžasně poznali. Mluvím jen o jedné z mnoha cest.

Hosté tentokrát zastoupeni nejsou, neboť jedna mladá autorka původně příspěvek slíbila, ale nedodala. A tak jediným nečlenem LISu je tentokrát nám již známý “klasik” Jozev dřevník Borovský (jeho práce vyšla v ČAJi číslo 1) s povídkou Machometáni, ve které nás varuje před hrozícím nebezpečím neboť: “... Machometáci zas vystrkují rohy! Tasí svoje šavle, brojí a výpady připravují!”

Láska je téma věčné a jak píše v úvodu své povídky Lenka Procházková : Pokud se vám bude zdát, že tahle povídka není milostná, pak vás ujišťuji, že je, lásku i když jen platonickou může prožívat i sklerotický stařík čekající na svoji mladou pošťačku. Líbila se mně i povídka Petra Šabacha, kdy naopak prožívá první lásku žáka, kterého osloví idol z vyšší třídy a on není připraven opětovat lásku fyzickou, ale vše nakonec skončí jinak. Zaujal mě i Jiří Suchý s povídkou Neobyčejný příběh, kdy starý pán potká na vycházce se psem Punťou dívku Kateřinu a co z toho všechno vzejde. Povídka Jiřího Kratochvíla Dame de coeur vypráví příběh spisovatele, který se ve zralém věku sejde s mladou ženou, také začínající autorkou. Vzpomíná před ní na svoji dávnou lásku, mladou učitelku češtiny. Jejich vztah začal nad literárními texty a skončil v jejím bytě. Učitelka náhle zmizí mladíkovi z očí, ale ... ona dívka je její a tím i spisovatelovou vnučkou,čímž se vysvětluje ono záhadné zmizení před desítkami let.

Snímkem Jany Benešové, se vracím k autorskému čtení LISu, které se konalo 10.března 2004 v Jičíně pro nevidomé a slabozraké.

Obec spisovatelů vydává svůj vlastní časopis DOKOŘÁN s periodicitou přibližně jednou za čtvrt roku. S jeho obsahem se můžete seznámit na www.obecspisovatelu.cz . Jeho poslední číslo (38) uvádí celou řadu zajímavostí ze života tohoto literárního sdružení. Tak například odpovědi na anketní otázku: Trpíte při psaní autocenzurou? Našel jsem zde i článek Pavlíny Kubíkové o setkání autorů Klubu literatury faktu ve starých Hradech, vzpomínku Karla Trinkewitze na Josefa Hiršala, rozhovor Marie Rút Křížkové s Rudolfem Matysem o porotcování literárních soutěží, především o Ortenově Kutné Hoře (je zde zmínka i o Šrámkově Sobotce). Vedle dalších zajímavostí jsou zde informace o literárních setkáních (např. Jaroslav Schnerch o broumovských akcích), soutěžích a dalších důležitých kontaktech. Všechno to, ale i spoustu dalšího čtení, můžete najít na výše uvedených stránkách. VáclaV

Veletrh se koná v Průmyslovém paláci na Výstavišti Praha. Celková výstavní plocha paláce je 10 000 čtverečních metrů, výstaviště však umožňuje další flexibilní řešení větších výstavních ploch. Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy patří k těm regionálním veletrhům, které jsou zaměřeny na vyváženou komerční i kulturní prezentaci. První den veletrhu je kontraktačním dnem, určeným pouze pro odbornou veřejnost a zástupce tisku. Každý rok se hlavní pořadatel veletrhu - Svaz českých knihkupců a nakladatelů - a jeho produkční firma Svět knihy, s.r.o. snaží zajistit co největší návštěvnost ze strany knihkupců, knihovníků, informačních pracovníků, literárních agentů, zástupců nakladatelství i tiskáren.

Veletrh Svět knihy je velmi populární mezi čtenářskou veřejností. Těm pořadatelé nabízejí řadu programů - odborných seminářů a konferencí, ale i setkání se spisovateli a autorská čtení, prezentace nakladatelských domů, oceňování edičních a tvůrčích počinů. Takže doporučuji LISákům navštívit Prahu ! Bližší informace na www.svetknihy.cz .

Podle výše uvedených stránek připravil VáclaV

Tentokrát s: Jarmilou NOVOTNOU

1. Jaká jsi byla v dětství čtenářka a co jsi četla?

Pak jsem pravidelně psala kamarádům na vojnu. Nejdelší dopis měl 10 stran A4, ale o lásce určitě nebyl, musel být o životě, protože to byli jen kamarádi.

Pro mě jsou nejdůležitější čtenáři, kteří mi rozumějí, s nimiž moje duše může na dálku i souznít. Sen o knize se zcela ještě nerozplynul.

Nejdříve si musím čas na psaní nějakým způsobem zasloužit, například tím, že trpělivě vyslechnu manželovy plány na dovolenou. Pak následuje fáze zabavení manžela nějakou prací, kterou rád vykonává, aby se doma necítil tak sám. No, a pak je už jedno, kdy volná chvíle nastane. V zásadě jde o zachycení myšlenky při vzniku, nikoli úniku. Někde jsem psala - je třeba jednat rychle, jako lékař ze záchranky, nápad je jako bublina, stačí chvilková nepozornost a vše se rozplyne. Když jsem psala Baculínu, býval dokonce bez jídla, ale vadit mu to nemohlo, protože večer nejí.

Na tak hubené ministerstvo bych nikdy jako ministr usedla, protože bych nemohla rozdat granty, jak bych chtěla. A kdybych dala, potom bych tvrdě vyžadovala správné vyúčtování peněz (profesionální deformace) a tím bych umělce v dalším roce otrávila, nikdo už by v následujícím roce o nic nežádal. Tím by nastaly důvody pro jeho zrušení.

Mělnický Pegas vyhlašuje 10 .ročník poetické soutěže Mělnický Pegas 2004. Soutěž je určena neprofesionálním básníkům ve čtyřech kategoriích (do 15 let, do 30 let, nad 30 let a autoři, kterým vyšla básnická sbírka).

- Zlata Zákoutská a Dana Beranová získali ocenění na 3.ročníku Řehečské slepice, Zákoutská získala 2.cenu (práce Řehečská rekapitulace) a Beranová čestné uznání (práce Schůzka LIRu, viz ona záhada z minulého čísla, takže autorkou parodie na LIS je právě Dana Beranová, uhodli jste?) v I.kategorii práce týkající se Řehče,

- Václav Franc se zúčastnil v úterý 30.března autorského čtení na 2.ZŠ v Nové Pace, kde žákům 6.třídy četl pověsti z našeho kraje a vyprávěl o jejich vzniku,

A mezi spisovateli, kteří se akce zúčastní jsou známá jména jako např.: Daniela Fischerová, Jiří Žáček, Ivan Binar, Květa Legátová, Zdeněk Rotrekl. Podle organizátora festivalu Petra Adámka se jedná o vůbec nejvyšší počet literátů, kteří přijali pozvání na podobné akce.

Festival Literární květen se v tomto roce uskuteční už potřetí a jeho hlavním cílem je seznamovat veřejnost s krásnou literaturou a s pohledem spisovatelů na literaturu. (VáclaV podle www.libereckelisty.cz )

Eberlová představila plánovanou akci Aktivní literární skupiny serveru Blue World, která by se měla podle dosavadních údajů konat ve Vrchlabí 30. dubna 2004. Protože ve stejný den probíhá i tradiční upalování čarodějnic, byla vyjádřena pochybnost nad kondicí kolokabilního uvažování pořadatelů. Termín bude proto ještě upřesněn (zodpovídá Eberlová). V případě naší účasti se počítá s možností jak vystoupení LIS na akci, tak případného organizačního zapojení.

Procházka informoval, že u příležitosti mezinárodní konference o Karlu Krausovi se uskuteční 15. dubna 2004 v porotním sále besídka za účasti Karla Hvížďaly a Karola Sidona. Akce nese název O psaní, tisku, útisku a Karlu Krausovi.

Jindra představil svoji právě vyšlou sbírku Bělení prádla. V Městské knihovně Fráni Šrámka v Sobotce (galerie na schodech) jsou vystaveny až do 16. dubna 2004 originální kaligrafické ilustrace ke knížce od malířky Káti Krausové.

Jindra informoval o vydávání navazujícího periodika po zaniklých Pojizerských listech. Pojizerky vycházejí v původním personálním obsazení redakce. Tiskovinu nelze nyní zakoupit v Jičíně a Nové Pace kvůli změnám v dohodě s distribuující firmou (zřejmě zejména finanční stránka).

Benešová zhodnotila proběhlé čtení LIS na MÚ Jičín pro nevidomé spoluobčany a navrhla možnost zaznamenání našich děl na audionosiče (MC, CD) pro následnou dispozici knihovny. Každý autor by svoji tvorbu přednesl osobně. Byla vyjádřena naděje, že na uvedený záměr by bylo možné i získání grantu (zjistí Benešová). V takovém případě by se dalo uvažovat o využití studiového záznamového zařízení s dokonalejšími dispozicemi. Za opačné situace se spokojíme s dostupnými technickými prostředky (ani tato možnost nevylučuje následné počítačové zpracování – střihy, odstranění šumu, čímž kvalita nahrávky dosáhne přijatelné úrovně).

Dvojice Martin Pařízek a Vladimír Kracík nevystupuje v Nové Pace poprvé, jejich páteční večery v knihovně nepostrádají dobrou zábavu a kvalitní program, a to nejenom pro mladé diváky. Oba byli opakovaně nominovaní na Jivínského Štefana.

Z programu : Kurt Krolop (Praha): Karl Kraus a české země

Leo Lensing (Middeltown, Connecticut): Chutzpe u psacího stolu. Scény z jednoho potenciálního životopisu

Dagmar Blümlová (České Budějovice): Karl Kraus anglisty Aloyse Skoumala

Celý program a další podrobnosti o akci na www.jicin.cz . Dle výše uvedených stránek VáclaV

Toto sousloví používám tradičně již několik let při nákupu zmíněné pochoutky v jilemnické cukrárně U Nyčů, přičemž si zatím nikdo nestěžoval. A teď z lingvistického hlediska: Vážený pan Nugát se neodchyluje od pravidel češtiny, dokonce jiné slovníky, než jaký měla autorka hádanky k dispozici, takový význam kodifikují. Pokud se mám vyjádřit k sémantice spojení: lepší by pravděpodobně bylo použít spojení ZVÁŽENÝ, případně NAVÁŽENÝ apod. NUGÁT, páč potřebnému použití lépe odpovídá tvar odvozený od dokonavého slovesa. Nedokonavé tvary používáme častěji pro vyjádření děje probíhajícího, zatímco pan Nugát má potřebnou proceduru již za sebou. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že běžně užívané spojení je také správné.

Vydává Literární spolek při Městské knihovně v Jičíně jako interní tiskovinu.

Ročník 5. Číslo 4. Duben 2004.