Jsou dny, kdy motýli z nostalgie se zmrzlými křídly sní o tom, kdy byli jen kuklami.

Zažil jsem literární soutěže, kde vedle klasické kategorie poezie byla i kategorie nová - písňových textů. Oba dva druhy mají k sobě velmi blízko, ale přece jenom se liší. Při jedné akci se dokonce spekulovalo, zda by autoři textů uspěli na soutěžích jako básníci. Kdosi jednou vyslovil otázku, zda byl Karel Kryl básník či spíše textař. Dokonce jsem slyšel názor, že kdyby se jeho tvorba recitovala, nebylo by to nic moc, ale ve spojení s hudbou, je jeho tvorba dokonalá. Na druhou stranu vzpomeňme na výbornou Kainarovu poezii (např. Stříhali dohola malého chlapečka) či Floriánovu báseň Kdybych měl tolik životů (obojí se úspěšně prosadilo i jako písňový text).

Ale já jsem se chtěl dotknout jiné věci, napadla mě při poslechu písně populárního dívčího tria Black Milk. Sličné divy jistě patří k současným předním hvězdám populární hudby, ale zaposlouchali jste se do textů např. písně Sedmkrát? Asi jsem už staromilský a kožený, ale přece jenom se mně trochu stýská po textech Jiřiny Fikejzové, Jana Krůty, Jaroslava Wykrenta, Eduarda Krečmera či jiných klasiků. Vzpomínám na text písně Láska v podání Marie Rottrové a je mně smutno. Opravdu život se změnil, změnilo se i vnímání hudby mladou generací. Touha po anglicky zpívaných textech (doufám, že jim ti mladí rozumí), převaha hudební složky nad textem, to je jistě pochopitelné, ale myslím si, že hudba má dnes jeden z největších vlivů na mladou generaci (v porovnání s poezií zcela jednoznačně). Zatímco sbírku poezie si přečte jen pár nadšenců, písničky v rádiu poslouchá prakticky každý. A proto bych byl rád, kdyby i texty písní se vrátily blíž k poezii, aby i ony vychovávaly a podněcovaly fantazii mladých lidí a posluchačů vůbec.

Vím, že jednoduchý a mnohdy nic neříkající refrén písně se vryje do paměti mnohem dřív než složité čtyřverší. Mnohdy i české slabomyslné texty na zahraniční originály uspějí především díky výborné muzice (některé skupiny na tom postavily svůj repertoár), ale přece jenom bych se přimlouval za kvalitní český text. Občas si vzpomenu na vyprávění Miroslava Donutila, jak chtěl s přáteli udělat hvězdu z jakéhosi Rudy Kovandy, který zpíval texty typu (nebudu přesný): “Matka mně dala pět korun, šel jsem do města, koupit si bonbóny, ou jé, ou jé."

Někdy mám pocit, že nejen Kovanda, ale i řada dalších úspěšných “star” stále dokola opakuje stokrát omletá nic typu : Láska ta páska, ta každého zpráská! Závěrem dovolte otázku: Zkoušeli jste napsat text? Mimochodem Karel Vágner před časem vyprávěl, jak vznikla Duhová víla. Snažil se přemluvil paní Fikejzovou, ale ta jej odbyla slovy: Tak si text slož sám! a Vágner cestou domů (snad zmokl) napsal text, za který by se nemusel stydět renomovaný textař a jak to bylo dál, to už budete znát sami. VáclaV

V pátek 21.května 2004 vypuklo v jičínské knihovně poetické jaro. V průběhu odpoledne přijížděli účastníci z různých koutů naší vlasti a dokonce ze Slovenska. Šestice literátů z martinského literárního klubu Mädokýš byla vedená pracovnicí Turčianské knižnice Taťánou Sivovou. Dále přijeli zástupci různých klubů a spolků z Frýdku-Místku (Jiří Figura, Klub Petra Bezruče), z Liberce (Marek Sekyra, KAL), Plzně (Marek Velebný), z  Chotěboře ( Petr Musílek), Prahy (Zora Šimůnková, Pavel Veselý), ale i jednotlivci - Ivan Fontana z Prahy, Jarmila Maršálková z Drnovic, Simona Váchalová od Domažlic, Lucie Popovičová z Horšovského Týna či Petr Kersch z Děčína.

V pátek se konalo neformální setkání autorů při zpěvu. V sobotu dopoledne potom proběhlo oficiální zahájení akce, při kterém se místostarosta Jičína Mgr. Richard Koníř (horní snímek) projevil jako zdatný literát. Zahájení se účastnila i ředitelka jičínské knihovny Mgr. Lidmila Košťálová (snímek vpravo). Následovalo představení jednotlivých spolků a autorů. V další části autoři nad mapou Jičína, dílem hořického sochaře Petra Veselého, hledali nejvhodnější místo pro čtení vlastních děl.

1. Jičínské poetické jaro

a/ Eberlová nedodala materiály, nemáme přehled o počtu účastníků, o tom kdo kdy přijede a kolik bude požadováno noclehů

Prochor převezme materiály od Moniky – podmínka pro další práci, pokud se to nepodaří, akci bude nutno odvolat. Tyto materiály Prochor setřídí a předloží na příští schůzce, která se bude konat za dva týdny (28.4.)

b/ Finanční záležitosti.

Od KÚ je slíbeno 10 000,- Kč na akci, na almanach nic. Předpokládáme získání dotace i od MěÚ. Tato je však zatím nejistá a je nutno doplnit požadované procento (30%) ke krajským penězům. Franc popř. dodá potřebné peníze k oněm 10 000 tak, aby byly splněny podmínky grantového řízení KÚ.

c/ Plakáty a další propagace

Budou se kopírovat A4 a A5. Roznesou je členové LISu dle svých možností. Výlep a kopírování zajistí Prochor. Plakát vytvoří Franc (do příští schůzky). Rozhlas – Benešová, NN – Žantovský, NJ – Prochor

d/ Program

PÁTEK - Účastníci mohou do knihovny přicházet od 15 hodin

Občerstvení: káva, čaj (zajistil Franc), vody a jiné (zajistí Prochor), jednohubky (z peněz LISu nakoupí suroviny a připraví Benešová, Jebavá) ostatní – upečou, dodají jiné občerstvení – dle svých možností. Volná zábava .

Služba v knihovně: od 15 hodin: Prochor, Herbrych, Jebavá

Služba přes noc: Prochor, Herbrych

SOBOTA - Sraz LISu: v 8 hodin

Občerstvení (káva, čaj). Sraz účastníků: 9,00

Oficiální zahájení: 9,30 (Franc, Koníř - pozve Benešová, ředitelka knihovny)

Představování spolků, mapa (moderují Prochor + Eberlová)

12,00 – 13,00 přestávka, 13 hodin – odchod od knihovny

Představa odpoledne (zajišťuje Prochor): kašna před Studentským domem, vlakem do Valdic, V. lodžie, lipami na Čeřovku – přír. divadlo, Husovka, věž (recitace v mezipatře), náměstí, synagoga, park, obch. akademie, kolej, U našich. Doprovodné programy – V. lodžie, ZUŠ (Prochor)

Od 16 hodin bude zajištěn přístup do knihovny (Franc)- Služba v knihovně přes noc: Prochor, Herbrych - Místa U našich, popř. hudbu zajistí Prochor

NEDĚLE - Členové LISu se sejdou v 9 hodin v knihovně – úklid

Další úkoly: Benešová + ostatní, kteří mohou, fotografování

Jebavá: zodpovídá za kompletní podklady pro tisk - evidence (adresa, e-mail, představení spolku, práce). Po dohodě s Prochorem.

Benešová: propagační materiály z MěÚ

2. Almanach

Náhradní řešení (nejsou peníze): Žantovský + Franc připraví skromnou publikaci (asi jako Čaj), kde budou představeny spolky + velice málo z tvorby (1 – 2 básně za každý spolek).

Jiné návrhy (včetně řešení finančního pokrytí): předložit 28. 4.

Prochor zajistí, aby spolky poslaly informace o sobě + práce ( básně, velice krátká próza)

3. Ostatní

Nejdůležitější: 28. 4. 2004 je od 17 hodin v knihovně schůzka LISu, zde Prochor předloží přihlášky a přehled účastníků a Franc plakát.

Procházka informoval, že účast potvrdilo 20 lidí, z toho 11 kusů ze Slovenska (Martin a Trnava), 14 lidu chce nocovat v hotelu (my hradíme jen 11) (zajistí Benešová), 4 účastníci spacáky v knihovně. Za ubytovací kapacity zaplatíme celkem 6 600 Kč. Pozvánky na akci jsou vyhotovené, kdo je má kam umístit, přihlásí se o ně u Benešové. Vyvěšení na výlepové plochy zajistí Procházka. Pozvánky v tisku: NJ (Procházka), NN (Žantovský).

V sobotu 22. 5. 2004 se sejdou členové LIS zajišťující organizaci v 8 hodin v knihovně. V 9.30 hodin přijde místostarosta Koníř. Bude následovat představování spolků včetně LIS. Mezi 10. a 12. hodinou bude dojednána trasa a závazky ohledně vystupování účastníků. Přeprava vlakem do Valdic nebude pro nepříznivý jízdní řád realizována. Trasa je navržena zhruba následující: Fontánka u Studentského domu, Hus na Husově, Žižkovo náměstí (+ možnost otevření Valdické brány), park, křižovatka u MOA, synagoga (+ možné okruhy po Valdštejnově náměstí), zámek (1 nebo 2 nádvoří), rodný dům Karl Krause (Fortna), Jezuitská kolej a vše ostatní, co vyhotoviteli zápisu v informačním megashluku uniklo.

Neděle 23. 5. dopoledne dle potřeby úklid – bude dohodnuto v sobotu 22. 5.

Ve stanoveném termínu dodali koordinátorovi almanachu své příspěvky 4 členové LIS. Rozsahy prací se budou musit dořešit, stejně jako jakékoli další technické zásahy.

Ostatní informace, které nekolidují se zde uvedenými, lze čerpat ze zápisu ze schůzky LIS 14. 4. 2004

Zapsal: Žantovský

*) Zápisy dubnových schůzek uveřejňuji sice s křížkem po funuse, ale aby byl pořádek ... VáclaV

Řekl bych, že je to drobná, pohodová knížečka, se spoustou úsměvných historek, jejichž hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je malá, tlustá školačka Helenka, která vyrůstá v rodině s otčímem Pepou Brďochem, maminkou Kačenkou Součkovou a malým nevlastním bratříčkem. Její otec Freistein žije v emigraci. Helenka vnímá socialistickou realitu, kterou je obklopena, svýma dětskýma očima a zároveň přemítá i o názorech a postojích svých rodičů, kteří právě nepatří mezi žhavé a oddané stoupence budování komunismu. Oba jsou herci v místním divadle a aby si udrželi angažmá musí čas od času zahrát roli např. ve hře Hanba Americe, což je zvlášť aktuální, oslavuje – li se x-té výročí VŘSR.

Protože se maminka Kačenka odmítá více angažovat v politicko – společenském kvasu tehdejší doby a dokonce pohrdne možností stát se členkou SSM, dostane vyhazov z divadla, podobně jako pár jejích kolegů, což ovšem Helenka prožívá se značným odstupem, neboť se stala jiskřičkou a společně se svými spolužáky a pionýrskou vedoucí Andělou podnikají výlety do okolí, jdouce po stopách partyzánů …

Kačenka přihlásí Helenku i s malým bratříčkem do filmového konkursu, což téměř vyjde, nebýt toho, že malý buřtík v samotném finále zarecituje básničku od Alexandra Bezymenského – O sovětských vojáčcích, což natolik popudí režiséra ( skrytého oponenta režimu), že neuspějí, a tak se vrací zpět do Ničína, kde bydlí. Zde nedávno instalovali bronzovou sochu urostlého horníka, což společně se sochami V. I. Lenina a Klementa Gottwalda vytváří úžasně inspirativní kolorit pro děti, které kolem nich chodí v lampiónovém průvodu, který se koná vždy při příležitosti oslavy VŘSR, což je fajn, protože se druhý den se nemusí do školy, jelikož se v místním kině většinou promítá pásmo sovětských filmů nebo český film Anna proletářka.

Shodou okolností, když jsem chystal do Kobry příspěvek Milana Cilera o knize Hrdý Budžes, vyšel v příloze Práva SALON (č.370, 3.června 2004) rozhovor s Irenou Doskovou a ukázka z dosud nepublikovaných rukopisů Já píši Vám.

Rozhovor se týká především výše citovaného díla a především pak vystoupení Báry Hrzánové, představitelky hlavní role Helenky ve stejnojmenné divadelní hře, při udílení Cen Thálie. Oceněná herečka v Národním divadle pronesla výrok, proti kterému se ohradil i ruský velvyslanec a byla i u výslechu. Na Irenu Douskovou bylo podáno také několik trestních oznámení, ale zatím u výslechu nebyla. Co vy na to LISáci? VáclaV

- v Nových Novinách vyšel v pátek 14.května článek Martina Žantovského Setkání literátů se uskuteční pod názvem Jičínské poetické jaro,

- v pondělí 24.května vyšel v královéhradecké příloze MF DNES článek o Jičínském poetickém jaru V Jičíně bylo poetické jaro, ulicemi zněly básně (autor van). Článek byl doplněn fotografií z akce,

- ve Vlastě č. 23 (2.června 2004) vyšel článek Jak se žije z minima?, kde je jednou ze tří zpovídaných účastnic Renáta Šťastná se svým synem Ondrou (u článku je i foto). VáclaV

Čas pozbývá tu dnešního uspěchaného smyslu, plyne pomalu, téměř neměnný, snad že stojí jako voda v tůni. Tedy ani začátek večera zpožděný o dvě hodiny nepřišel tu proti mysli. Útulný menší sál, tlumené osvětlení, několik stolků se židlemi, pár nadšených pořadatelů pobíhajících kolem pódia. Zvukař dávno po plánovaném začátku přišel nazvučit Alternativní orchestrální duet NEKOZES Tomáše Sopouška a Honzy Veselého - který byl též hlavním pořadatelem a také průvodcem celého večera. Žádný spěch, vždyť tento večer je večer poetů.

Básníci, prozaici sjeli se různorodí, přivezli sebou i duše spřízněné. Pro každého měl v kapse Honza Veselý 3 zkoumavé otázky. Odpovědi někdy byli překvapující, jindy inspirující. Každý poetik měl sebou i svůj nejlepší vtip. Večeru nechyběla legrace a hlavně pohoda. Texty písní hudebního dua NEKOZES rozechvívaly duše přítomných dívek a žen. Místy politická poezie Gustava Marenčáka vtipně vystihla dnešek, povídka Zory Šimůnkové jak to vlastně s tím bohem a stvořením lidstva bylo, rozesmála účastníky poetického zájezdu a mnohým konečně otevřela oči . Nezapomenutelný byl přednes básní Edy Veselého, který fascinován vlastními verši, v zajetí svých světů v básních ukrytých, recitoval i dávno po skončení až únavou uvízla mu slova v ústech. Také smutné, opuštěné sluchátko Pavla Veselého našlo si místo mezi účastníky stejně neomylně jako jeho zajímavý příběh o kominickém štěstí. Jakub Kadlec se toulal ve verších se svými láskami kdesi Petřínem a naplňoval srdce něhou nejen té své lásce, jenž seděla v hledišti. Nakonec veselé překvapení pro všechny byla tvůrčí dílnička hudebního dua NEKOZES s publikem u písničky Nekozes et je bíhane, jejíž smysl člověk marně hledal.

Více na www.blueworld.cz , tuším sekce literární nástěnka. Monika

Již v předešlých KOBRÁCH jsem se věnoval romské literatuře a možná, že si vzpomenete na jméno Elena Lacková. Právě tato žena, která se narodila v roce 1921 ve Velkém Šariši je jednou z nejznámějších a vlastně prvních romských autorek, i když psala především slovensky a teprve časem se propracovala k  tvorbě ve svém rodném jazyce. Kniha, která vyšla teprve po mnoha peripetiích, není románem či povídkovým souborem, je to vzpomínání na jeden nelehký život. Předmluvu napsala Milena Hübschmanová (bude vystupovat na Šrámkově Sobotce v pondělí 5.července), spoluautorka, to ona přivedla Elenu Lackovou k myšlence uložit všechny zážitky na papír formou knížky. Celé dílo vznikalo osm let, ale je dobře, že vzniklo, neboť o to, co usilovala v životě romské komunity Lacková na počátku 50.let, není samozřejmostí ani dnes na počátku 21.století.

Elena Lacková je v knize přirovnávána k hvězdě naděje, která vyvede romský lid z bludného kruhu nepochopení mezi Romy a gádži. Napsala první romskou hru, sama ji s příbuznými nacvičila a jezdila s ní po celé republice, jako první žena vystudovala vysokou školu, a to už byla babičkou. Prožila těžká léta 1.republiky na východním Slovensku, nacistickou okupaci, stala se osvětovou pracovnicí a jezdila mezi svými Romy, kde byla přezdívána “partyzánkou”. S manželem, který ne vždy chápal její práci, žila i na Kladně a Ústí nad Labem, poznala nejrůznější prostředí, úmrtí a nemoc svých dětí. Přes všechny zkoušky života v závěru svého vyprávění píše: “Kdybych se mohla narodit ještě jednou, chtěla bych se znovu narodit jako Romka, chtěla bych žít tak, jak jsem žila, a dělat to, co jsem dělala. Doufám, že se mi, než umřu, podaří udělat ještě něco dobrého pro Romy a pro lidi vůbec.”

Na str. 77 Lacková vzpomíná na školní léta: “Začala jsem chodit do první třídy a vůbec jsem se neučila. Učitelka nás cikánské děti posadila do poslední lavice. Lavice byla pro čtyři a nás v ní sedělo sedm. Učitelka si nás nevšímala a my jí taky ne ... Za nějakou dobu moje maminka zjistila, že sice do školy chodím, ale že vůbec nic neumím. Rozzlobila se, došla za ředitelem, aby zjednal pořádek. Příštího dne si mě učitelka poprvé všimla. Tak ty se chceš učit? Zeptala se udiveně ... učitelka mi půjčila slabikář a začala se mi věnovat ... do školy jsem chodila jenom v zimě, protože na jaře a na podzim jsem pracovala na poli u sedláků ... knížky jsem neměla, ale chodila jsem do školy dřív a půjčovala jsem si je od slovenských dětí. Nejdříve se ode mne odtahovaly, ale pak se stalo, že učitelka začala před celou číst mé slohové úlohy jako nejlepší, a děti si mě oblíbily.”

Ale asi nejvíce na mě zapůsobilo vyprávění Lackové, kdy ona sama si odpovídá na jednu z nejpalčivějších otázek (Nane barvalo oda, kas hin, aľe oda, so džanel! – Bohatý není ten, kdo má, ale ten, kdo zná!) , která podle mne vede k nápravě celé řady věcí ( viz str. 209):

Doporučuji všem nám , gadžům, přečíst si knihu Eleny Lackové, ale především bych ji doporučil k přečtení všem Romům, neboť dává odpověď na celou řadu palčivých otázek, je návodem k  tomu, jak lze žít společně v jednom státě bez zbytečných předsudků. Zároveň dokazuje, že cesta k vzájemnému porozumění je zdlouhavá a neexistují jednoduchá šablonovitá řešení, ale ...

(Opravdové štěstí pozná ten, kdo umí jiné lidi učinit šťastnými!)